Padesátka na krku, děti pomalu dorůstají a postupně odchází z domu, práce, která mě pomalu přestává naplňovat a výplata za ni, která nestačí ani na pokrytí všech potřebných nákladů. Přibývající kila, vrásky i první šedivé vlasy. Člověk už pomalu přestává věřit, že ještě někdy přijde něco krásného. A ono přišlo. Nebyli mu ještě ani třicet, byl mladý, krásný a v životě už něco dokázal. Měl slušnou práci, téměř dostavěný dům, uměl do poradit v každé situaci a tím, že byl už dokonce i tatínek pětileté holčičky, věděl přesně, co v životě chce a co naopak ne. Téměř vše mu fungovalo perfektně, jediné, co mu nevyšlo byl vztah s maminkou té holčičky. Ale tím, že byli už dva roky od sebe, přišel i u něj čas, kdy mu také začala scházet láska. Potkali jsme se tedy oba v období, kdy naše předcházející vztahy byly dávno ty tam. Oba jsme přestávali věřit, že ještě někdy budeme bláznivě milovat, nespoutaně toužit a mít hlavu plnou snů.
Zamilovali jsme se do sebe na první pohled. Tolik komplimentů, co jsem od něj slyšela za první večer, kdy mě nečekaně, ale podle něj prý přesně naplánované a po pečlivém výběru mezi všemi přítomnými ženami oslovil, jsem už dlouho neslyšela. Byl letní sobotní večer. Klasická vesnická tancovačka jedné místní kapely. Já si dokonce všimla i sympaťáka, který seděl za bicími a náramně bavil publikum, ale byl tak mladý. Takže se šlo raději koupit něco k pití a cestou omrknout ostatní mužské účastníky oné kulturní akce. O to větší překvapení nastalo poté, co utichla muzika a k baru na občerstvení dorazil i onen mladý krásný bubeník. Přišel přímo za mnou. Sice nesměle, ale přitom zcela odhodlaně mě pozval na drink. A tím pohledem zblízka, z očí do očí a tím jeho krásným úsměvem to všechno ten večer začalo. A trvalo to celý krásný rok. Možná jeden z nejkrásnějších roků v mém životě.
Tolik touhy a lásky, tolik vyznání, něhy o nespoutaném milování ani nemluvím. To, co jsem zažila s ním už zřejmě nezažiju. Samozřejmě, že ten velký věkový rozdíl sebou nesl i některé věci, kterým jsme byli nuceni čelit, hlavně nenávist jeho rodiny vůči mně, ale právě tohle všechno, všechny tyhle naše nucené schovávačky, naše tajemství a vlastně i náš strach, že tohle všechno jednou bude muset skončit, dělalo náš vztah silnější a krásnější. Utíkali jsme, ruku v ruce a šťastní, před celým světem do toho našeho vysněného světa. Čím víc nám ale bylo jasné, že tenhle boj s dnešními předsudky a v téhle celkově těžké době prohráváme o to krásnější okamžiky přicházely. Nové a nové výzvy, krásnější a silnější zážitky, prostě jak by řekl ON. S tebou mi, lásko, jeden život stačit nebude, pro uskutečnění všech našich snů, budeme potřebovat několik životů. A proto jsme si ten, který jsme právě žili užívali se vším všudy. Milovala jsem se vedle něj probouzet, vedle něj usínat, s ním se koupat, s ním jist s ním tančit s ním chodit na ryby, s ním běhat kolem jeho oveček a včeliček, s ním opravovat traktor, s ním sedět za bicími, s ním koukat na hvězdy a milovat se celé dny i noci.
Byl celý můj život a já vím, že já ten jeho.
A víte, co je skutečně ta pravá, čistá láska? Láska, která v nás zůstává už navždy? To je právě ta láska, která, dokáže pochopit, že všechno má svůj čas, svůj důvod, svůj konec i začátek. To, že pravá láska nic nevyčítá, nic neočekává, není o penězích není o slibech, a přestože přijde čas, že jeden bude muset jít dál, tak ten druhý poděkuje a oběma zůstane jen to nádherné, co už jim nikdo nikdy nevezme a co dost možná už nikdy s nikým jiným nezažijí.